Až neuvěřitelně přátelská a pohodová atmosféra umocněná navíc téměř ideálním běžeckým počasím přivítala v Kunovicích všechny účastníky Běhu o Pohár města Kunovic a EPS.
A že se jich tam věru sešlo. Radost pohledět. Již od těch nejmenších, kdy se mezi nimi na tratích odehrávaly nesmlouvavé souboje o každé umístění až po ty nejstarší a dospělé borce, kde naopak převládala spíš taktická vyzrálost většiny běžců.
A když se ještě u mikrofonu objevil také Pavel Bíla, byla radost i poslouchat. Ovšem dnes jednoznačně všem našim běžcům předvedli jak se má běhat ukrajinští vytrvalci v barvách JM Demolex Bardejov. Ti si běželi svůj tréninkový závod a utekli čtvrtému v pořadí Přemyslovi Žaludkovi /Cyklogat Zlín – 23:25/ a pátému Luďkovi Durďákovi /SDH Rohatec – 23:27/o víc jak 2 a půl minuty na trati dlouhé 6,8 km.
Nakonec zvítězil účastník olympiády v Pekingu Vasyl Matvichiuk /20:49/. Druhý skončil Olexander Matvichiuk /20:49/ a třetí Dmytro Laschyn /20:54/. Jen taková zajímavost na okraj. Všichni tři borci z Ukrajiny přijeli původně na půlmaratón do Olomouce, ale tam o ně neměli zájem…
Ženy letos čekalo překvapení v podobě velmi krátkého závodu. Pořadatelé pro ně připravili jen jeden okruh v délce 3,4 km, zatímco se dřív běhaly kola dvě stejně jako muži a musím přiznat, že to byl fakt fofr.
Nejvíce sil měla Martina Vévodová /AK Perná – 12:02/. Za ní se ovšem statečně držela Zuzana Durcová /TJ Spartak Myjava – 12:15/. Třetí skončila zkušená běžkyně Irena Pospíšilová /AHA Vyškov – 12:41/ a čtvrté místo vybojovala v závěru Karolína Zádrapová /AK Drnovice – 12:58/, která ještě před tím zvítězila v závodě juniorek. Ta roste závod od závodu.
V Kunovicích závody šlapou vždy na jedničku
14. závod Moravsko-slovenského běžeckého poháru zavítal opět do Kunovic, kde se konal 4. ročník Běhu o pohár města Kunovic a EPS. Pořadatelé z EPS aktivity zase připravili, sportovní běžecké dopoledne pro všechny věkové kategorii, takže se zde mohl vyřádit opravdu každý. Od mrňat až po stoleté a starší vytrvalce. Navíc se ti nejmenší mohli vyžít v množství různých atrakcí, které na ně čekaly v areálu kolem kunovické sportovní haly.
A že to zdejší partě lidí z EPS Kunovice šlape, o tom není sporu. Když jsou u toho navíc tomu rozhodčí z BK Hodonín včetně moderátora celé akce Pavla Bíly, tak je jasné, že všechno půjde jako po másle.
Děti si užili své na malém okruhu kolem startu a cíle a to i ti nejmenší prcci. V hlavním závodě dospělých čekalo na běžce 6,8 km a ženy pak letos poprvé jen 3,4 km. Trať vedla okrajem města na okruhu 3,4 km dlouhém, to znamená, že muži museli absolvovat dvě kola a ženy tím pádem jen jedno. A na závěr potom štafety převážně v rodinném obsazení, to pak nemělo celé dopoledne chybu.
Perfektní závody
Tak nějak se dalo zachytit z úst i pohledů dobíhajících borců v hlavním závodě i z rozzářených očí dětí, které se ovšem spíš než na závod těšili na zmrzlinu a atrakce v centru celého dění ve zdejším areálu.
Také ukrajinští borci přiznali, že se jim v Kunovicích líbilo a shrnuli svůj pohled závod asi takto: „Běželi jsme si společně své tréninkové tempo a v závěru si to pak rozdali mezi sebou. Tam jsme se už ale nijak nešetřili.“
„Hned jsem poznal, že nemá smysl se uštvat na prvním kilometru,“ konstatoval nejlepší z našich běžců Přemysl Žaludek, „raději jsem se držel s dalšími našimi běžci a hlídal si čtvrté místo.“
„Od začátku jsme běželi strašně rychle,“ hodnotila průběh závodu Martina Vévodová. „Tady se ani moc nedalo taktizovat, trať byla příliš krátká, tak jsem musela jít naplno, abych pak nakonec třeba nemusela bojovat o vítězství ve finiši.“
„Trochu rezervu jsem ještě měla,“ přiznala se mi Zuzana Durcová, „ale na první místo by to asi nestačilo, tak jsem se spíš snažila udržet druhá, což se mi podařilo.“
„Tohle na mě bylo moc rychlé,“ kroutila hlavou nad svým výkonem Irena Pospíšilová. „V závěru jsem toho měla dost. Přece jen to bylo až nezvykle krátké.“
„Tak jsem si udělala osobák na jeden kilometr v mezičase na trati hlavního závodu,“ smála se Karolína Zádrapová. „Taky jsem to pak hned pocítila a musel jsem zvolnit, protože mi ztuhly nohy. Měla jsem za sebou ještě závod juniorek, proto jsem nevěděla, jak mi to půjde, ale rozběhla jsem se pak již od druhého kilometru a dokázala tempo i stupňovat, což mi nakonec stačilo na celkové čtvrté místo, takže jsem dnes mimořádně spokojená.“
Přesně to za všechny vyjádřila právě Karolína. Spokojenost vyzařovala dnes v Kunovicích ze všech. Jak ze závodníků, tak z pořadatelů. A dokonce i mě trošku méně bolela záda, která mi na delší dobu vystavila stop od běhání a donutila mě ke každodenní návštěvě rehabilitačního oddělení nemocnice ve Vyškově.
A to už je co říct, protože si pořád zatím nemůžu skoro ani sednout. Je vidět, že kde je dobře a vládne tam výborná nálada, tak se i na bolest zapomene. A toho všeho bylo dnes v Kunovicích přehršel.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.